Státní vyznamenání pro Stibicovou. Jiří Hájek: Je to osobnost s vysokým morálním kreditem

Prezident republiky Petr Pavel při příležitosti připomínky vzniku samostatného československého státu propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy pardubické disidentce Jarmile Stibicové za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Na ocenění ji navrhl poslenec Jiří Hájek.

"Mám radost, že její nesporné zásluhy ocenil i prezident Petr Pavel. Životní příběh paní Stibicové je velmi inspirativní a pro mě bylo a je důležité, že jde o osobnost s vysokým morálním kreditem. Gratuluji a přeji jí hlavně pevné zdraví," řekl Jiří Hájek.

Jarmila Stibicová je bývalá disidentka, celoživotní bojovnice za lidské práva, která velmi aktivně vystupovala proti totalitnímu komunistickému režimu. Etiku, spravedlnost a možnost se sama na sebe podívat do zrcadla vždy stavěla před prospěch a vlastní pohodlí.

Jarmila Stibicová vystudovala angličtinu, ruštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a následně pracovala jako středoškolská učitelka. Kvůli svým protirežimním názorům a činnosti byla vyhozena. Organizovala stávky a hladovky, za šíření letáků k 21. srpnu 1968 byla dokonce odsouzena k podmínečnému odnětí svobody. Zadržená byla poté ještě několikrát, při výsleších ale nikdy nevypovídala, zažila i šikanu ze strany bachařky. Totalitní režim sledoval ji i její rodinu. Po nuceném odchodu ze školy musela Jarmila Stibicová pracovat jako uklízečka, do školy se vrátila až po revoluci. Doučovala alespoň soukromě, ale i to jí bylo zakázáno, protože v roce 1977 podepsala Chartu, a jinou práci také hledala těžko, vždy ji nechala StB vyhodit. Proti nesvobodě bojovala intenzivně až do pádu komunismu. Pomáhala distribuovat legální a zahraniční tiskoviny a literaturu, organizovala petice a podílela si i na dalších aktivitách zaměřených na vzdělávání mládeže. S mládeží se vypravila za Václavem Havlem na Hrádeček. Angažovala se v organizacích jako Demokratická iniciativa, Iniciativa sociální obrany, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a pochopitelně i Občanské fórum, později také Amnesty International. V roce 1989 ji zatkla StB při cestě do divadla, kde měla přečíst prohlášení. Po revoluci se vrátila ke své původní profesi, učila na gymnáziu a na konzervatoři. Nadále neúnavně usilovala o zlepšení života kolem sebe. Vedla personální rekonstrukci v pardubické věznici, podílela se na vzniku městské policie a snažila se vychovávat lidi kolem sebe k péči o lidská práva.

Z životního příběhu Jarmily Stibicové je zřejmé, že všechno dělala z přesvědčení, ne kvůli osobnímu prospěchu. Snažila se "jen" o to, aby svět kolem ní byl lepší, svobodnější a spravedlivější. Za to byla ochotna zaplatit bezpečím svým i své rodiny, pohodlím a také kariérou. Morální sílu ukázala především v době, kdy naděje na změnu byla mizivá. Má nezpochybnitelnou zásluhu na tom, že před třemi dekádami v naší zemi po letech útlaku zvítězila svoboda.

Autor: Jana Rosenbergerová