My, starostové (a starostky), jsme neustále v přední linii

Při prvních zprávách o výskytu koronaviru starosta zpozorní a zjišťuje, zda je ještě stát, kraj, a jeho obec v bezpečí.

Z médií postupem času přicházejí informace, mnohdy zmatečné, o původu koronaviru, o jeho smrtících účincích, o jeho šíření. A starosta s obavami sleduje, jak se nákaza pomalinku přibližuje. Po e-mailu začínají přicházet vládní nařízení a krizová opatření, která jsou všichni občané bez rozdílu věku povinni dodržovat. Obecní úřad musí zajistit informování obyvatel, a tak se plní úřední desky, a nakonec i vývěsky spolků. Potřebné se hlásíme veřejným rozhlasem, zahlcují se webové stránky a sociální sítě. Situace připomíná válečný stav, nakonec vyhlásí "pouze" nouzový.

Bez roušek, respirátorů nebo alespoň něco přes ústa a nos ani krok.

Pomoc od státu nepřichází, jenom nařízení a zákazy. Musíme zavřít hospodu, školu, kostel, knihovnu, rušíme hromadné akce a vláda zavírá obchody, a nakonec i hranice státu. Nakažení a mrtví přibývají, na očích lidí je vidět nejistotu a otázku - co bude dál, co ještě přijde?

Jedeme dál.

Musíme zabezpečit ochranu občanů, zaměstnanců obce. Pomoc od státu už nelze očekávat, a tak prostřednictvím občanské pomoci sami zajišťujeme ochranné roušky, nakupujeme drahý dezinfekční roztok a motorový zádový postřikovač, a prostřednictvím hasičské zásahové jednotky dezinfikujeme veřejné prostory - dětská hřiště, autobusové čekárny, prodejnu Konzumu, obecní úřad, poštu a nevynecháváme ani prostor hřbitova.

Nepřetržitě zabezpečujeme chod úřadu.

I v době nouzového stavu a omezení přímých kontaktů se jako starosta nemohu schovat a přestat se stýkat s lidmi. Jsem neustále v přední linii. Uklidňuji obyvatele, upřesňuji informace a vyvracím fejky. Denně přicházejí desítky nových informací - z vlády, ministerstev, krajského informačního systému, které je potřeba zpracovat. Chodí mně informace, že se lidé z měst, kde již nákaza řádí, přesouvají na chalupy na venkov. Jako starosta musím zachovat chladnou hlavu jak při nedostatku informací, tak v situacích, kde se v informacích ztrácím. Je potřeba zabránit panice.

Kvůli krizovým opatřením jsme museli zrušit plánované veřejné zasedání zastupitelstva obce, které mělo schválit rozpočet obce na rok 2020. A tak máme problém se zajištěním potřebných investic. Je problém i s nedostatkem dodavatelských firem, protože buď nemají z čeho dělat, nebo jsou závislé na zahraničních pracovnících, které museli poslat domů.

Ve většině případů je starostka a starosta i matkou nebo otcem rodiny, a také babičkou a dědou, ... žena-starostka se musí postarat rodinu a její stravování, když nemohou děti být a jíst ve škole nebo školce a manžel nemůže chodit do práce.

Nyní u nás na venkově nastal klid. Všichni všechno dodržují, a přejeme si, aby se pandemie naší obcí vyhnula.

Oldřich Koblížek, starosta obce Vraclav /STAN/