Ať k sobě lidé zase najdou cestu, přeje si Jiří Hájek

Někdejší starosta pátého pardubického obvodu Jiří Hájek si zvyká na novou roli poslance. Ve poslanecké sněmovně bude působit v hospodářském a bezpečnostním výboru.

Máte za sebou první týdny ve sněmovně. Co aktuálně řešíte? ​

Práce ve výborech se teprve rozjíždí. Zatím se s agendou spíše seznamujeme, ale nějak dílčí úkoly už vyplynuly. Co se týče hospodářského výboru, tak tam se věnuji například problematice čerpání dotací z EU. Cílem je, aby se celý proces urychlil a také aby žadatelé měli dostatek času na uskutečnění projektu. Máme také signály, že končící vláda zaspala a hrozí, že Česko přijde až o 550 miliard korun z fondů EU. To jeden z prvních úkolů, které musíme řešit. Co se naopak podařilo schválit, a to ve shodě napříč sněmovnou, byla pomoc pro lidi zasažené covidem. Jsem rád, že krizové ošetřovné i kompenzační bonus pro podnikatele prošly tak rychle. S podporou lidem, kteří to potřebují, nemůžeme váhat. Stejně tak pomoc nesmí být chaotická. To, co vyhlásíme v pondělí, musí platit i v úterý odpoledne. Občané musí dostat jasný signál, že stát je tu od toho, aby pomáhal, a že všechno má svůj řád.

Blíží se takzvaně nejkrásnější dny roku. Co pro vás osobně znamenají? Máte nějaké netradiční zvyky?

Začnu od konce. Takové ty vánoční zvyky jako kapra, bramborový salát a stromeček máme stejné asi jako většina Čechů. Dodržujeme ale ještě jednu tradici, a sice že po štědrovečerní večeři a nadílce u stromečku vyrážíme k naší kapli sv. Anny, kde kolemjdoucím poutníkům, kteří míří na půlnoční mši, naléváme svařák na zahřátí. Je příjemné se takhle s lidmi, ať už kamarády nebo i cizími, potkat a prohodit pár slov. V tomto duchu je i moje vánoční přání. Abychom v prvé řadě co nejlépe zvládli covidovou pandemii a také abychom k sobě zase našli cestu. Společnost je velmi rozdělená a je na čase, abychom zakopali ty pomyslné příkopy a zase si byli blíž i s těmi, se kterými se třeba někdy neshodneme. Přeji všem, aby si užili vánoční čas v klidu a ve společnosti svých blízkých.

Autor: Jana Rosenbergerová